Od rovnic a odmocnin ke gravitaci, vrhům a oběžným drahám. Každý vzorec má význam, příklad s mezikroky a úlohu k procvičení.
21 kapitol · bez internetu · vhodné pro tisk
Jak s učebnicí pracovat
Začni tím, co si dovedeš představit. Potom čti symboly a jednotky u vzorce. Vyřešený příklad projdi po krocích; řešení vlastní úlohy otevři až po pokusu.
V příkladech s pohybem zanedbáváme odpor vzduchu a bereme g ≈ 9,81 m/s², pokud není uvedeno jinak.
Gravitační a astronomické vztahy uvádíme ve školním zjednodušení; u elips jsou vzdálenosti od Slunce měřené od ohniska.
Přibližné numerické výsledky označujeme ≈. Vzorce pro vrhy vyžadují jasně zvolenou osu a počáteční podmínky.
Matematické základy
Kapitola 01
Mocniny, odmocniny a vědecký zápis
A. Co se budeme učit
Mocnina znamená opakované násobení. Odmocnina hledá nezáporné číslo, jehož druhá mocnina je zadané číslo. Vědecký zápis pomáhá přehledně psát velmi velká i malá čísla.
B. Názorná představa
Čtverec o straně 3 m má plochu 3 · 3 = 9 m². Známe-li plochu 9 m², délku strany získáme odmocninou: √9 = 3 m.
C. Základní vzorec
a² = a · a | √(a²) = |a| | N = c · 10ⁿ · U
Symboly a jednotky: a je číslo či veličina; u délky v metrech má a² jednotku m². N je zapisovaná hodnota, c číselný koeficient (1 ≤ |c| < 10 pro N ≠ 0), n celé číslo a U jednotka; c a n jsou bez jednotky.
D. Odkud se vzorec vzal
Mocnění je násobení stejného činitele. Odmocnina obrací druhou mocninu, ale dává nezáporný výsledek, proto √(a²) = |a|. Desítkovou čárku při zápisu c · 10ⁿ posuneme o n míst.
E. Vyřešený příklad
Zapiš 0,00036 m ve vědeckém tvaru a spočítej √(0,0004 m²).
N = 0,00036 m; A = 0,0004 m².
N = c · 10ⁿ · U a strana a = √A.
Čárku posuneme o čtyři místa doprava: c = 3,6 a n = −4.
N = 3,6 · 10⁻⁴ m; a = √(0,0004 m²).
a = 0,02 m, protože (0,02 m)² = 0,0004 m².
N = 3,6 · 10⁻⁴ m a a = 0,02 m. Mocnina u jednotky je důležitá.
F. Časté chyby
√(a²) není vždy a: pro a = −3 vyjde √9 = 3.
G. Samostatné procvičení
Zapiš 5 200 000 m vědecky a spočítej √(49 cm²).
Zobrazit řešení
5 200 000 m = 5,2 · 10⁶ m; √(49 cm²) = 7 cm.
Matematické základy
Kapitola 02
Úpravy rovnic a vyjadřování neznámé
A. Co se budeme učit
Rovnice je vyvážená váha: stejnou operaci smíme provést na obou stranách. Ukážeme, jak ze vzorce vyjádřit hledanou veličinu a jak hlídat jednotky.
B. Názorná představa
Jestliže tři stejné sešity stojí 90 Kč, cenu jednoho zjistíme dělením 90 : 3. Stejný krok funguje pro vzorec s = v · t.
C. Základní vzorec
s = v · t ⇒ t = s/v (v ≠ 0) a v = s/t (t ≠ 0)
Symboly a jednotky: s je dráha v metrech (m), v rychlost v metrech za sekundu (m/s), t čas v sekundách (s).
D. Odkud se vzorec vzal
Když je s = v · t, vydělíme obě strany nenulovým v: s/v = t. Jednotky potvrzují výsledek: m ÷ (m/s) = s.
E. Vyřešený příklad
Cyklista ujede 1,8 km rychlostí 12 km/h. Jak dlouho jede?
s = 1,8 km = 1 800 m; v = 12 km/h = 12/3,6 m/s = 10/3 m/s.
Použijeme s = v · t.
Vydělíme obě strany v: t = s/v.
t = 1 800 m ÷ (10/3 m/s).
t = 540 s = 9 min.
Jízda trvá 9 minut. Převod km/h na m/s znamená dělit 3,6.
F. Časté chyby
Nepřeváděj jen jednu z veličin, pokud pak dosazuješ do jednotek SI.
G. Samostatné procvičení
Z dráhy 600 m a času 2 min urči rychlost v m/s i km/h.
Zobrazit řešení
t = 120 s; v = 600/120 = 5 m/s = 18 km/h.
Matematické základy
Kapitola 03
Kvadratická rovnice
A. Co se budeme učit
Kvadratická rovnice obsahuje neznámou ve druhé mocnině. Naučíme se číst diskriminant a získat nula, jeden nebo dva reálné kořeny.
B. Názorná představa
Když součin dvou čísel vyjde nula, alespoň jedno z nich je nula. Proto lze jednoduchou rovnici x² − 5x + 6 = 0 také rozložit na (x − 2)(x − 3) = 0.
C. Základní vzorec
ax² + bx + c = 0 (a ≠ 0); D = b² − 4ac; x₁,₂ = (−b ± √D)/(2a)
Symboly a jednotky: x je hledané číslo, a, b, c jsou koeficienty a D diskriminant. V čistě číselné rovnici jsou bez jednotky; v úloze s jednotkami musí mít sčítané členy stejnou jednotku.
D. Odkud se vzorec vzal
Doplnění na čtverec dává (2ax + b)² = b² − 4ac = D. Odtud při D ≥ 0 vyjde 2ax + b = ±√D. Pro D < 0 nejsou reálné kořeny.
E. Vyřešený příklad
Vyřeš 2x² − 5x + 2 = 0.
a = 2, b = −5, c = 2.
Použijeme diskriminant a vzorec pro kořeny.
D = (−5)² − 4 · 2 · 2; x = (−b ± √D)/(2a).
D = 25 − 16 = 9; x = (5 ± 3)/4.
x₁ = 8/4 = 2; x₂ = 2/4 = 0,5.
Rovnice má dva kořeny; kontrola: pro x = 2 je 8 − 10 + 2 = 0, pro x = 0,5 je 0,5 − 2,5 + 2 = 0.
F. Časté chyby
Při b = −5 je −b = +5. Znaménka v závorkách piš pečlivě.
G. Samostatné procvičení
Vyřeš x² − 6x + 9 = 0.
Zobrazit řešení
D = 36 − 36 = 0; x = 6/2 = 3, dvojnásobný kořen.
Matematické základy
Kapitola 04
Kvadratická funkce a parabola
A. Co se budeme učit
Funkce y = ax² + bx + c přiřadí každému x hodnotu y. Jejím grafem je parabola; její vrchol ukazuje nejmenší nebo největší hodnotu.
B. Názorná představa
Hozený míč při letu nejprve stoupá a pak klesá. Výška v čase má tvar paraboly otočené dolů.
Parabola y = −t² + 4t: vrchol je maximum, průsečíky v t = 0 s a 4 s.
C. Základní vzorec
y = ax² + bx + c; xᵥ = −b/(2a); yᵥ = f(xᵥ)
Symboly a jednotky: x je vstup, y = f(x) výstup, a, b, c koeficienty (a ≠ 0). xᵥ, yᵥ jsou souřadnice vrcholu; jednotky závisí na úloze, například x v s a y v m.
D. Odkud se vzorec vzal
Úpravou na čtverec dostaneme y = a(x + b/(2a))² + c − b²/(4a). Čtverec je nejmenší při x = −b/(2a). Pro a > 0 je minimum, pro a < 0 maximum.
E. Vyřešený příklad
Najdi vrchol a průsečíky s osou x funkce y = −x² + 4x (x v s, y v m).
a = −1 m/s², b = 4 m/s, c = 0 m.
Vrchol xᵥ = −b/(2a); průsečíky splňují y = 0.
xᵥ = −4/(2 · −1); −x² + 4x = x(4 − x) = 0.
xᵥ = 2 s; yᵥ = −(2)² + 4 · 2 = 4 m.
Průsečíky jsou x = 0 s a x = 4 s; vrchol (2 s, 4 m).
Graf má maximum 4 m v čase 2 s, protože a < 0.
F. Časté chyby
Nezaměňuj průsečík s osou y (x = 0) a kořeny (y = 0).
G. Samostatné procvičení
Urči vrchol y = (x − 3)² + 2.
Zobrazit řešení
Vrchol je (3, 2), parabola je otevřená nahoru a minimum je 2.
Matematické základy
Kapitola 05
Kvadratické nerovnice
A. Co se budeme učit
Nerovnice se ptá, pro která x leží parabola nad osou x nebo pod ní. Kořeny rozdělí číselnou osu na intervaly, v nichž se znaménko nemění.
B. Názorná představa
Představ si oblouk mostu a vodorovnou hladinu y = 0. Hledáme úseky, kde je oblouk nad hladinou; hranice jsou průsečíky.
Graf f(x) = x² − 5x + 6 a číselná osa: řešení f(x) ≤ 0 je uzavřený interval [2; 3].
C. Základní vzorec
f(x) = ax² + bx + c; f(x) > 0 nad osou x, f(x) < 0 pod osou x
Symboly a jednotky: x je vstup a f(x) hodnota funkce; a, b, c jsou koeficienty. V číselném příkladu jsou bez jednotky; ve fyzikální úloze je jednotka f(x) dána sledovanou veličinou.
D. Odkud se vzorec vzal
Spojitá parabola může změnit znaménko jen v kořeni. Z kořenů uděláme hranice intervalů a v každém zkusíme jedno číslo. Ostrá nerovnost kořeny neobsahuje.
E. Vyřešený příklad
Vyřeš x² − 5x + 6 ≤ 0.
f(x) = x² − 5x + 6 = (x − 2)(x − 3).
Hledáme kořeny a znaménko mezi nimi.
Kořeny x₁ = 2 a x₂ = 3. Otestujeme x = 0, 2,5 a 4.
f(0) = 6; f(2,5) = (0,5)(−0,5) = −0,25; f(4) = 2.
Znaménka jsou +, −, +; při x = 2 a 3 je hodnota 0.
Řešení je x ∈ [2, 3]. Graf je mezi průsečíky na ose nebo pod ní.
F. Časté chyby
U ≤ a ≥ patří kořeny do řešení; u < a > nikoli.
G. Samostatné procvičení
Vyřeš −x² + 4x > 0.
Zobrazit řešení
−x(x − 4) > 0 právě pro 0 < x < 4.
Matematické základy
Kapitola 06
Iracionální rovnice s jednou druhou odmocninou
A. Co se budeme učit
Neznámá je pod druhou odmocninou. Nejprve určíme, kdy má odmocnina smysl, pak ji osamostatníme a umocníme obě strany. Výsledné kořeny vždy zkusíme v původní rovnici.
B. Názorná představa
Odmocnina nikdy nedá záporné číslo. Proto se například √(x + 5) nemůže rovnat záporné pravé straně, i kdyby po umocnění vyšly stejné druhé mocniny.
Umocnění dává kandidáty −1 a 4; v původní rovnici vyhoví pouze x = 4.
C. Základní vzorec
√A(x) = B(x); A(x) ≥ 0, B(x) ≥ 0; A(x) = [B(x)]²
Symboly a jednotky: x je neznámá, A(x) výraz pod odmocninou a B(x) výraz na druhé straně. V číselném příkladu jsou bez jednotky; ve fyzikální úloze musejí mít obě strany rovnice stejnou jednotku.
D. Odkud se vzorec vzal
Odmocninu izolujeme a obě strany umocníme, protože stejné nezáporné hodnoty mají stejné druhé mocniny. Z rovnosti druhých mocnin však bez podmínky B(x) ≥ 0 nemusí plynout původní rovnost. Proto umocněná rovnice dává jen kandidáty, které ověříme.
E. Vyřešený příklad
Vyřeš √(x + 5) = x − 1.
Pod odmocninou musí být x + 5 ≥ 0; pravá strana musí být x − 1 ≥ 0. Společně x ≥ 1.
Rozložíme: (x − 4)(x + 1) = 0, tedy kandidáti x = 4 a x = −1.
Pro x = 4: √9 = 3 a 4 − 1 = 3. Pro x = −1: √4 = 2, ale −1 − 1 = −2.
Jediné řešení je x = 4. Kandidát −1 po umocnění vznikl, ale původní rovnici nesplňuje.
F. Časté chyby
Kořen získaný po umocnění ještě nemusí být řešením původní rovnice.
G. Samostatné procvičení
Vyřeš √(x + 6) = x.
Zobrazit řešení
Podmínka x ≥ 0. Umocnění: x + 6 = x², tedy (x − 3)(x + 2) = 0. Kandidáti 3 a −2; zkouška √9 = 3, zatímco −2 nevyhoví. Řešení x = 3.
Matematické základy
Kapitola 07
Iracionální rovnice se dvěma odmocninami
A. Co se budeme učit
Odmocniny vyžadují nezáporný výraz pod odmocnítkem. Při umocňování mohou vzniknout falešné kořeny, proto nakonec každý výsledek zkusíme v původní rovnici.
B. Názorná představa
Dvě odmocniny jsou jako dvě uzamčené krabičky. Jednu izolujeme, umocníme, pak teprve pracujeme s druhou. Po každém kroku hlídáme podmínky.
U dvou odmocnin musí být oba výrazy pod odmocninou nezáporné.
C. Základní vzorec
√A(x) + √B(x) = C; A(x) ≥ 0, B(x) ≥ 0, C ≥ 0
Symboly a jednotky: x je neznámá; A(x), B(x) jsou výrazy pod odmocninami a C pravá strana. U číselné rovnice jsou bez jednotky; fyzikální odmocniny smějí obsahovat pouze správně sladěné jednotky.
D. Odkud se vzorec vzal
Odmocniny jsou nezáporné. Umocnění rovnosti je dovolené, ale obráceně neplatí bez kontroly znamének: z u² = v² plyne u = v nebo u = −v. Proto je zkouška povinná.
E. Vyřešený příklad
Vyřeš √(x + 5) + √(x − 4) = 5.
Podmínky: x + 5 ≥ 0 a x − 4 ≥ 0, tedy x ≥ 4.
Izolujeme první odmocninu: √(x + 5) = 5 − √(x − 4). Pravá strana musí být ≥ 0.
Umocníme: x + 5 = 25 − 10√(x − 4) + x − 4. Tedy 10√(x − 4) = 16.
√(x − 4) = 8/5; znovu umocníme: x − 4 = 64/25.
x = 4 + 64/25 = 164/25 = 6,56.
Zkouška v původní rovnici: √(289/25) + √(64/25) = 17/5 + 8/5 = 5. Řešení je x = 164/25.
F. Časté chyby
Po dvojím umocnění nezapomeň na definiční podmínky a přímou zkoušku v původní rovnici.
G. Samostatné procvičení
Vyřeš √(x + 1) + √(x − 2) = 3.
Zobrazit řešení
Podmínka x ≥ 2. Izolace a umocnění: 6√(x − 2) = 6, tedy √(x − 2) = 1 a x = 3. Zkouška: √4 + √1 = 3.
Matematické základy
Kapitola 08
Pythagorova věta, sinus a kosinus
A. Co se budeme učit
Rychlost šikmého vrhu rozložíme na vodorovnou a svislou složku. K tomu stačí pravoúhlý trojúhelník, Pythagorova věta, sinus a kosinus.
B. Názorná představa
Jdeš šikmo přes hřiště: část cesty vede vodorovně a část směrem vzhůru na mapě. Tyto kolmé části společně tvoří původní šikmý směr.
Rozklad počáteční rychlosti na kolmé složky; úhel α se měří od vodorovné osy.
C. Základní vzorec
v₀ₓ = v₀ cos α; v₀ᵧ = v₀ sin α; v₀² = v₀ₓ² + v₀ᵧ²
Symboly a jednotky: v₀ je velikost počáteční rychlosti v m/s, v₀ₓ a v₀ᵧ její kolmé složky v m/s, α úhel nad vodorovnou osou (°). Sinus a kosinus jsou bez jednotky.
D. Odkud se vzorec vzal
V pravoúhlém trojúhelníku je cos α = přilehlá/přepona a sin α = protilehlá/přepona. Když přepona představuje v₀, získáme složky násobením; Pythagorova věta je spojí zpět.
E. Vyřešený příklad
Rozlož rychlost 20 m/s pod úhlem 30°.
v₀ = 20 m/s; α = 30°; cos 30° = √3/2 ≈ 0,866; sin 30° = 1/2.
Použijeme v₀ₓ = v₀ cos α a v₀ᵧ = v₀ sin α.
Složky jsou přímo vyjádřeny; další úprava není nutná.
Sinus při úhlu od vodorovné osy patří svislé složce, kosinus vodorovné.
G. Samostatné procvičení
Rozlož 10 m/s při 60°.
Zobrazit řešení
v₀ₓ = 10 cos 60° = 5 m/s; v₀ᵧ = 10 sin 60° = 5√3 m/s ≈ 8,66 m/s.
Gravitace
Kapitola 09
Newtonův gravitační zákon
A. Co se budeme učit
Každá dvě tělesa se přitahují. Síla roste s jejich hmotnostmi a slábne se čtvercem vzdálenosti mezi jejich středy.
B. Názorná představa
Když se dva stejné míče od sebe vzdálí na dvojnásobek, přitažlivost klesne na čtvrtinu. U běžných předmětů je nepatrná; u planet rozhoduje o pohybu.
Dvě hmotnosti se přitahují stejně velkými silami; r je vzdálenost jejich středů.
C. Základní vzorec
F = G · m₁m₂/r²
Symboly a jednotky: F je velikost gravitační síly v newtonech (N), m₁ a m₂ hmotnosti v kg, r vzdálenost středů v m, G gravitační konstanta v N·m²/kg².
D. Odkud se vzorec vzal
Vztah je Newtonův zákon potvrzený pozorováním a měřením, nikoli důsledek školní algebry. Součin hmotností vyjadřuje, že obě tělesa přispívají; závislost 1/r² odpovídá slábnutí působení s rostoucí vzdáleností.
E. Vyřešený příklad
Jakou silou se přitahují tělesa 10 kg a 20 kg, mají-li středy 2 m od sebe?
m₁ = 10 kg, m₂ = 20 kg, r = 2 m, G ≈ 6,674 · 10⁻¹¹ N·m²/kg².
Přitažlivost má velikost přibližně 3,34 nN; obě tělesa na sebe působí stejně velkými opačně orientovanými silami.
F. Časté chyby
r je vzdálenost středů, nikoli mezera mezi povrchy těles.
G. Samostatné procvičení
Jaká je síla při m₁ = m₂ = 1 kg a r = 1 m?
Zobrazit řešení
F ≈ 6,674 · 10⁻¹¹ N.
Gravitace
Kapitola 10
Gravitační konstanta a početní postup
A. Co se budeme učit
Konstanta G určuje velikost gravitačního působení v jednotkách SI. Naučíme se dosadit do zákona, převést kilometry na metry a zkontrolovat jednotku výsledku.
B. Názorná představa
Malé číslo G vysvětluje, proč přitažlivost dvou školních předmětů necítíme. Země má ale obrovskou hmotnost, proto její přitažlivost cítíme stále.
C. Základní vzorec
G ≈ 6,674 · 10⁻¹¹ N·m²/kg²; F = Gm₁m₂/r²
Symboly a jednotky: G je univerzální gravitační konstanta; F síla v N; m₁, m₂ v kg; r v m. Přibližný zápis G zde odpovídá zaokrouhlené hodnotě.
D. Odkud se vzorec vzal
Jednotka G musí zajistit, aby po vynásobení kg² a vydělení m² zbyl newton. Hodnota G se zjišťuje experimentálně; ze samotného vzorce ji bez měření neodvodíme.
E. Vyřešený příklad
Dvě tělesa po 1 000 kg mají středy 1 km od sebe. Urči jejich přitažlivost.
F ≈ 6,674 · 10⁻¹¹ N. Větší hmotnosti zde vyrovná velká vzdálenost.
F. Časté chyby
1 km = 1 000 m, ale (1 km)² = 1 000 000 m², ne 1 000 m².
G. Samostatné procvičení
Jaká síla vyjde pro 1 kg a 2 kg ve vzdálenosti 0,5 m?
Zobrazit řešení
F = G · 2/(0,5)² = 8G ≈ 5,3392 · 10⁻¹⁰ N.
Gravitace
Kapitola 11
Gravitační pole a jeho intenzita
A. Co se budeme učit
Gravitační pole popisuje, jak by Země působila na malé zkušební těleso v daném místě. Intenzita je síla připadající na jeden kilogram.
B. Názorná představa
Dvě závaží různé hmotnosti přitahuje Země různou silou, ale po dělení jejich hmotností dostaneme v jednom místě skoro stejnou hodnotu.
Gravitační pole míří ke středu Země; na malé oblasti u povrchu jej přibližujeme rovnoběžnými šipkami.
C. Základní vzorec
K = F/m = GM/r²
Symboly a jednotky: K je velikost intenzity gravitačního pole v N/kg (číselně m/s²), F síla v N na zkušební těleso m v kg, M hmotnost zdroje v kg, r vzdálenost od jeho středu v m.
D. Odkud se vzorec vzal
Dosadíme F = GMm/r² do K = F/m; hmotnost zkušebního tělesa se zkrátí. Daleko od kulově souměrného tělesa pole slábne s 1/r². Blízko zemského povrchu na malém území lze pole přibližně pokládat za homogenní: šipky mají téměř stejný směr a délku.
E. Vyřešený příklad
Na zkušební těleso 2 kg působí síla 19,6 N. Urči intenzitu pole.
m = 2 kg; F = 19,6 N.
Použijeme definici K = F/m.
K je již vyjádřeno; dělíme sílu hmotností.
K = 19,6 N/2 kg.
K = 9,8 N/kg = 9,8 m/s².
Pole uděluje volně padajícímu tělesu přibližně zrychlení 9,8 m/s², pokud zanedbáme odpor vzduchu.
F. Časté chyby
Intenzita pole není síla: N/kg a N jsou různé jednotky.
G. Samostatné procvičení
Na 3 kg působí 29,4 N. Jaká je intenzita?
Zobrazit řešení
K = 29,4/3 = 9,8 N/kg.
Gravitace
Kapitola 12
Gravitační síla, tíhová síla a tíhové zrychlení
A. Co se budeme učit
Gravitační síla je přitažlivost Země podle Newtonova zákona. Tíhová síla popisuje účinek, který v místě měříme vzhledem k otáčející se Zemi; ve školních úlohách ji blízko povrchu často přibližujeme vztahem mg.
B. Názorná představa
Váha měří, jak silně na ni těleso tlačí. Hodnota závisí i na otáčení Země a místě měření; pro běžné počty tento malý rozdíl zanedbáme.
C. Základní vzorec
Fg = GMm/r²; Ft = mg
Symboly a jednotky: Fg je gravitační a Ft tíhová síla v N; M je hmotnost Země v kg, m hmotnost tělesa v kg, r vzdálenost středů v m; g je místní tíhové zrychlení v m/s².
D. Odkud se vzorec vzal
Pro neotáčející se Zemi by g odpovídalo GM/r². Na skutečné Zemi se lokální g mírně liší podle místa, výšky a rotace. Pro zdejší příklady bereme g ≈ 9,81 m/s² a zanedbáváme odpor vzduchu.
E. Vyřešený příklad
Jaká je přibližná tíhová síla působící na těleso o hmotnosti 3 kg?
m = 3 kg; g ≈ 9,81 m/s².
Použijeme Ft = mg.
Ft je již vyjádřeno.
Ft = 3 kg · 9,81 m/s².
Ft ≈ 29,43 kg·m/s² = 29,43 N.
Tíhová síla je přibližně 29,4 N a směřuje místně svisle dolů.
F. Časté chyby
Hmotnost 3 kg není totéž co síla 3 N; kilogram a newton nepleť.
G. Samostatné procvičení
Jaká je tíhová síla pro 0,5 kg při g = 9,81 m/s²?
Zobrazit řešení
Ft = 0,5 · 9,81 = 4,905 N ≈ 4,91 N.
Gravitace
Kapitola 13
Jak síla závisí na hmotnosti a vzdálenosti
A. Co se budeme učit
Zákon můžeme použít i bez znalosti G: porovnáváme, kolikrát se změní síla při změně hmotnosti nebo vzdálenosti. To je často rychlejší než celý výpočet.
B. Názorná představa
Dvojnásobná hmotnost jednoho tělesa znamená dvojnásobnou sílu. Dvojnásobná vzdálenost středů znamená čtvrtinovou sílu.
Přibližný tvar grafu F ∝ 1/r²: při dvojnásobné vzdálenosti je síla čtvrtinová.
C. Základní vzorec
F₂/F₁ = (m₁′/m₁)(m₂′/m₂)(r₁/r₂)²
Symboly a jednotky: F₁ a F₂ jsou původní a nová síla v N; m₁, m₂ původní hmotnosti a m₁′, m₂′ nové hmotnosti v kg; r₁ a r₂ původní a nová vzdálenost středů v m.
D. Odkud se vzorec vzal
Podělíme dva zápisy F = Gm₁m₂/r². Stejná konstanta G se vykrátí a zůstane poměr hmotností i převrácený čtverec vzdáleností.
E. Vyřešený příklad
Jednu hmotnost zdvojnásobíme a vzdálenost ztrojnásobíme. Kolik činí nová síla vůči původní?
m₁′/m₁ = 2; m₂′/m₂ = 1; r₂/r₁ = 3.
Použijeme poměr F₂/F₁.
r₁/r₂ = 1/3.
F₂/F₁ = 2 · 1 · (1/3)².
F₂/F₁ = 2/9 ≈ 0,222.
Nová síla je 2/9 původní síly, tedy asi 22,2 %.
F. Časté chyby
Vzdálenost je ve jmenovateli na druhou; ztrojnásobení dá devítinu, ne třetinu.
G. Samostatné procvičení
Obě hmotnosti zdvojnásobíme a vzdálenost zdvojnásobíme. Co se stane?
Zobrazit řešení
Poměr = 2 · 2 · (1/2)² = 1; síla zůstane stejně velká.
Pohyb v gravitačním poli
Kapitola 14
Volný pád a svislý vrh
A. Co se budeme učit
Zvolíme osu y vzhůru a počátek v místě vypuštění. Zrychlení je stále −g. Volný pád má v₀ = 0; při vrhu vzhůru je v₀ > 0, při vrhu dolů v₀ < 0. Ve vrcholu vrhu vzhůru je okamžitá rychlost nulová.
B. Názorná představa
Míč vyhozený vzhůru zpomaluje, na okamžik se zastaví a zrychluje dolů. Země ho přitahuje po celou dobu, i ve vrcholu.
Osa y míří vzhůru; zrychlení g míří dolů při volném pádu i při vrhu vzhůru.
C. Základní vzorec
y = v₀t − ½gt²; vᵧ = v₀ − gt; tvrchol = v₀/g
Symboly a jednotky: y je výška vůči startu v m, v₀ a vᵧ svislá rychlost v m/s, t čas v s, g ≈ 9,81 m/s². Záporné vᵧ znamená pohyb dolů.
D. Odkud se vzorec vzal
Při stálém zrychlení se rychlost mění o −gt. Průměr rychlostí na časovém úseku je (v₀ + vᵧ)/2; po vynásobení časem dostaneme y = v₀t − ½gt². Pro pád z klidu z výšky h je uražená dráha dolů h = ½gt². Doba návratu do stejné výšky je 2v₀/g; z vrcholu vᵧ = 0.
E. Vyřešený příklad
Pusť kámen z klidu z výšky 20 m. Jak dlouho padá a jak rychle dopadne?
h = 20 m; v₀ = 0; g ≈ 9,81 m/s².
Pro dráhu dolů h = ½gt² a rychlost v = gt.
Z první rovnice t² = 2h/g, tedy t = √(2h/g) pro t ≥ 0.
t = √(40 m/(9,81 m/s²)); v = 9,81 m/s² · t.
t ≈ 2,019 s; v ≈ 19,81 m/s.
Kámen dopadne asi po 2,02 s rychlostí asi 19,8 m/s směrem dolů (bez odporu vzduchu).
F. Časté chyby
Při ose y vzhůru je zrychlení −g, i když těleso právě stoupá.
G. Samostatné procvičení
Míč vystřelí svisle vzhůru rychlostí 19,62 m/s. Kdy je ve vrcholu a jak vysoko?
Zobrazit řešení
Při g ≈ 9,81 m/s²: t = v₀/g ≈ 2 s; h = v₀²/(2g) ≈ 19,62 m.
Pohyb v gravitačním poli
Kapitola 15
Vodorovný vrh
A. Co se budeme učit
Těleso opustí okraj s vodorovnou rychlostí v₀. Vodorovně letí rovnoměrně, svisle volně padá; tyto pohyby mají společný čas, ale navzájem se nebrzdí.
B. Názorná představa
Kulička sjede ze stolu. Dopadá dál od okraje, zatímco současně klesá. Rychlejší vodorovný start prodlouží dostřel, ale z téže výšky nezmění dobu pádu.
Vodorovný vrh ze stolu: x roste rovnoměrně, y klesá se zrychlením g; dráha je parabola.
C. Základní vzorec
x = v₀t; y = h − ½gt²; tlet = √(2h/g); R = v₀tlet
Symboly a jednotky: x je vodorovná souřadnice v m, y výška nad zemí v m, h počáteční výška v m, v₀ = vₓ v m/s, t v s, g v m/s², R vodorovný dostřel v m. Svislá rychlost je vᵧ = −gt.
D. Odkud se vzorec vzal
Vodorovné zrychlení je při zanedbání odporu vzduchu nula, proto x = v₀t. Svisle je zrychlení −g, proto y = h − ½gt². Při dopadu y = 0. Vyloučením času vyjde parabola y = h − gx²/(2v₀²).
E. Vyřešený příklad
Kulička opustí stůl vysoký 1,25 m rychlostí 4 m/s. Urči dobu letu a dostřel.
h = 1,25 m; v₀ = 4 m/s; g ≈ 9,81 m/s².
Použijeme 0 = h − ½gt² a R = v₀t.
t = √(2h/g); R = v₀√(2h/g).
t = √(2 · 1,25 m/(9,81 m/s²)); R = 4 m/s · t.
t ≈ 0,5048 s; R ≈ 2,019 m.
Kulička letí asi 0,505 s a dopadne asi 2,02 m od okraje. Při dopadu vₓ = 4 m/s a vᵧ ≈ −4,95 m/s.
F. Časté chyby
Doba pádu z dané výšky nezávisí na vodorovné rychlosti, pokud zanedbáme odpor vzduchu.
G. Samostatné procvičení
Těleso je vrženo vodorovně 3 m/s z výšky 4,905 m. Urči dobu a dostřel.
Zobrazit řešení
Při g ≈ 9,81 m/s²: t = √(2 · 4,905/9,81) s ≈ 1 s; R ≈ 3 m.
Pohyb v gravitačním poli
Kapitola 16
Šikmý vrh
A. Co se budeme učit
Počáteční rychlost nejprve rozložíme: vodorovná složka v₀ cos α zůstává stálá, svislá v₀ sin α se mění o −gt. Pro start a dopad ve stejné výšce spočítáme dobu letu, nejvyšší bod i dostřel.
B. Názorná představa
Míč vyletí šikmo: dopředu se posouvá rovnoměrně, vzhůru postupně zpomaluje a pak padá. Jeden pohyb neovlivňuje druhý; společný je jen čas.
Šikmý vrh při stejné výšce startu a dopadu: H je největší výška a R dostřel.
C. Základní vzorec
x = v₀cosα · t; y = v₀sinα · t − ½gt²; T = 2v₀sinα/g; H = v₀²sin²α/(2g); R = v₀²sin(2α)/g
Symboly a jednotky: x, y, H a R jsou délky v m; v₀ počáteční rychlost v m/s, α úhel nad vodorovnou osou, t a T v s, g v m/s². Platí vₓ = v₀cosα a vᵧ = v₀sinα − gt.
D. Odkud se vzorec vzal
Svislý pohyb má ve vrcholu vᵧ = 0, tedy čas v₀sinα/g. Návrat do výchozí výšky trvá dvojnásobek. Dosazením do x dostaneme R = 2v₀²sinαcosα/g = v₀²sin(2α)/g. Vyloučením t vznikne trajektorie y = x tanα − gx²/(2v₀²cos²α). Vzorce T a R platí jen pro stejnou počáteční a koncovou výšku.
E. Vyřešený příklad
Míč letí z rovné země rychlostí 20 m/s pod úhlem 30°. Urči dobu letu, výšku a dostřel.
Nejprve složky v₀ₓ = v₀cosα, v₀ᵧ = v₀sinα; pak T = 2v₀ᵧ/g, H = v₀ᵧ²/(2g), R = v₀ₓT.
v₀ᵧ = 10 m/s; v₀ₓ = 10√3 m/s. Dosadíme je do tří vztahů.
T = 20/(9,81) s; H = 100/(19,62) m; R = (10√3 m/s) · (20/9,81 s).
T ≈ 2,039 s; H ≈ 5,097 m; R ≈ 35,31 m.
Bez odporu vzduchu míč dopadne asi po 2,04 s, dosáhne výšky 5,10 m a doletí asi 35,3 m.
F. Časté chyby
Pro dopad v jiné výšce nesmíš použít T = 2v₀sinα/g; řeš nejprve rovnici y(t) = cílová výška.
G. Samostatné procvičení
Při v₀ = 10 m/s, α = 45° a stejné výšce startu i dopadu spočítej R.
Zobrazit řešení
R = v₀²sin90°/g ≈ 100/9,81 m ≈ 10,19 m.
Astronomie
Kapitola 17
Geocentrická a heliocentrická soustava
A. Co se budeme učit
Geocentrický model klade Zemi do středu popisu nebeských pohybů; heliocentrický model klade do středu planetární soustavy Slunce. Ptolemaios propracoval geocentrický model, Koperník prosazoval heliocentrický. Tycho Brahe shromáždil přesná pozorování a navrhl i smíšený model.
B. Názorná představa
Při sledování z jedoucího vlaku se okolí jeví, jako by se pohybovalo kolem tebe. Volba středu souřadnic mění popis; vědecký model má navíc co nejlépe a jednoduše vysvětlit pozorování.
Dvě historické volby středu popisu: Země (Z) a Slunce (S); kružnice jsou schematické.
C. Základní vzorec
T = Δt/N
Symboly a jednotky: T je průměrná doba jednoho oběhu v dnech či letech, Δt celkový pozorovaný čas ve stejných jednotkách a N počet oběhů bez jednotky. Vztah platí pro opakující se periodický děj.
D. Odkud se vzorec vzal
Jde o definici průměrné periody: celkový čas vydělíme počtem celých cyklů. Samotný vztah nerozhodne mezi historickými modely. Kepler později z Braheových dat vyvodil zákony eliptických drah; dnešní popis používá společné těžiště soustavy.
E. Vyřešený příklad
Planeta dokončí 5 oběhů za 60 let. Jaká je její průměrná oběžná doba?
Δt = 60 let; N = 5.
Použijeme T = Δt/N.
T je vyjádřeno; dělíme celkový čas počtem oběhů.
T = 60 let/5.
T = 12 let.
Jeden oběh trvá v průměru 12 let; jde o periodu v zadaném modelu.
F. Časté chyby
Nepleť „střed souřadnic“ s tvrzením, že tam musí být těleso v klidu ve všech soustavách.
G. Samostatné procvičení
Za 24 let pozorujeme 3 oběhy. Urči periodu.
Zobrazit řešení
T = 24/3 = 8 let.
Astronomie
Kapitola 18
Elipsa a oběžné dráhy
A. Co se budeme učit
Elipsa má dva zvláštní body zvané ohniska. Velká poloosa a určuje velikost dráhy, malá poloosa b její šířku a excentricita e její protažení.
B. Názorná představa
Kružnice má obě poloosy stejné a ohniska splývají. Čím více se elipsa protáhne, tím dál jsou ohniska od středu.
Elipsa: O je střed, Slunce a F₂ jsou ohniska, a a b poloosy; krajní body jsou perihélium a afélium. Schéma je pro c < a.
C. Základní vzorec
c² = a² − b²; e = c/a; rp = a(1 − e); ra = a(1 + e)
Symboly a jednotky: a je velká poloosa, b malá poloosa, c vzdálenost ohniska od středu, rp vzdálenost v perihéliu a ra v aféliu, vše v m nebo AU; e je excentricita bez jednotky, 0 ≤ e < 1.
D. Odkud se vzorec vzal
Pro bod elipsy je součet vzdáleností od obou ohnisek stále 2a. V krajním bodě velké osy z geometrie vyjdou vzdálenosti a − c a a + c. Pravoúhlý trojúhelník u vedlejšího vrcholu dává b² + c² = a².
E. Vyřešený příklad
Elipsa má a = 5 AU a b = 4 AU. Urči e, perihélium a afélium.
a = 5 AU; b = 4 AU.
Použijeme c = √(a² − b²), e = c/a a rp,a = a ∓ c.
c² = 25 − 16 = 9 AU², tedy c = 3 AU.
e = 3 AU/5 AU; rp = 5 − 3 AU; ra = 5 + 3 AU.
e = 0,6; rp = 2 AU; ra = 8 AU.
Dráha je výrazně protáhlá; těleso je nejblíže Slunci v perihéliu.
F. Časté chyby
Perihélium a afélium se měří od ohniska se Sluncem, ne od středu elipsy.
G. Samostatné procvičení
Pro a = 10 AU a e = 0,2 určete rp a ra.
Zobrazit řešení
rp = 10(1 − 0,2) = 8 AU; ra = 10(1 + 0,2) = 12 AU.
Astronomie
Kapitola 19
První Keplerův zákon
A. Co se budeme učit
Planeta obíhá kolem Slunce po elipse a Slunce leží v jednom jejím ohnisku. Není tedy obecně ve středu dráhy.
B. Názorná představa
Nakresli ovál a označ v něm dvě ohniska. Slunce leží v jednom z nich; planeta se během oběhu střídavě přibližuje a vzdaluje.
Elipsa: O je střed, Slunce a F₂ jsou ohniska, a a b poloosy; krajní body jsou perihélium a afélium. Schéma je pro c < a.
C. Základní vzorec
rp = a − c; ra = a + c; a = (rp + ra)/2
Symboly a jednotky: rp je vzdálenost planety od Slunce v perihéliu, ra v aféliu, a velká poloosa a c vzdálenost ohniska od středu; vše ve stejné délkové jednotce.
D. Odkud se vzorec vzal
První zákon je empirický popis dráhy z astronomických pozorování. Vztahy pro krajní vzdálenosti pak plynou z geometrie elipsy: od ohniska k bližšímu konci je a − c, ke vzdálenějšímu a + c.
E. Vyřešený příklad
Nejmenší vzdálenost je 2 AU, největší 4 AU. Urči velkou poloosu a vzdálenost ohniska od středu.
rp = 2 AU; ra = 4 AU.
Sečteme a odečteme vztahy rp = a − c, ra = a + c.
a = (rp + ra)/2; c = (ra − rp)/2.
a = (2 + 4)/2 AU; c = (4 − 2)/2 AU.
a = 3 AU; c = 1 AU.
Slunce leží 1 AU od středu elipsy. Kontrola: 3 − 1 = 2 a 3 + 1 = 4 AU.
F. Časté chyby
Slunce není v geometrickém středu elipsy, pokud e > 0.
G. Samostatné procvičení
Pro rp = 3 AU a ra = 5 AU najdi a a c.
Zobrazit řešení
a = 4 AU; c = 1 AU.
Astronomie
Kapitola 20
Druhý Keplerův zákon
A. Co se budeme učit
Spojnice Slunce a planety opíše za stejné časy stejné plochy. Planeta se proto v perihéliu pohybuje rychleji než v aféliu.
B. Názorná představa
Představ si výseč vymezenou Sluncem a krátkým úsekem dráhy. Blízko Slunce je rameno kratší; ke stejné ploše proto planeta za stejný čas urazí delší kus dráhy a pohybuje se rychleji.
Druhý Keplerův zákon: barevné výseče schematicky ukazují přibližně stejné plochy za stejný čas; blízko Slunce je uražený úsek delší.
C. Základní vzorec
ΔS₁/Δt₁ = ΔS₂/Δt₂ = konstanta
Symboly a jednotky: ΔS je plocha opsaná spojnicí Slunce a planety v m² nebo AU², Δt příslušný čas v s či dnech. Poměr má jednotku plochy za čas.
D. Odkud se vzorec vzal
Kepler odvodil zákon z pozorovaných poloh. Graficky porovnáváme plochy výsečí. Úplný fyzikální důkaz by vyžadoval pokročilejší matematiku; zde bereme zákon jako ověřené pravidlo pro pohyb pod gravitační silou.
E. Vyřešený příklad
Za 10 dní opíše spojnice plochu 0,020 AU². Kolik opíše za dalších 30 dní?
Δt₁ = 10 dní; ΔS₁ = 0,020 AU²; Δt₂ = 30 dní.
Použijeme ΔS₁/Δt₁ = ΔS₂/Δt₂.
Vynásobíme obě strany Δt₂: ΔS₂ = ΔS₁Δt₂/Δt₁.
ΔS₂ = 0,020 AU² · 30 dní/10 dní.
ΔS₂ = 0,060 AU².
Za třikrát delší dobu je opsaná plocha třikrát větší, i když dráha v jednotlivých úsecích není stejně dlouhá.
F. Časté chyby
Zákon mluví o ploše za čas, ne o stejné délce dráhy za čas.
G. Samostatné procvičení
Za 5 dní se opíše 0,012 AU². Kolik za 20 dní?
Zobrazit řešení
ΔS = 0,012 · 20/5 = 0,048 AU².
Astronomie
Kapitola 21
Třetí Keplerův zákon
A. Co se budeme učit
Čím větší je oběžná dráha kolem stejného centrálního tělesa, tím delší je perioda. Zákon propojuje druhou mocninu doby oběhu s třetí mocninou velké poloosy.
B. Názorná představa
Vnější planeta má delší trasu a obíhá pomaleji. Proto její rok narůstá výrazně rychleji než samotná vzdálenost od Slunce.
Třetí Keplerův zákon: vzdálenější oběžná dráha kolem stejného Slunce má delší periodu; kružnice ilustrují speciální případ elips.
C. Základní vzorec
T₁²/a₁³ = T₂²/a₂³; T = T₁(a/a₁)3/2; a = a₁(T/T₁)2/3
Symboly a jednotky: T je oběžná doba v letech nebo sekundách; a velká poloosa v AU nebo metrech. Indexy 1 a 2 označují dvě dráhy kolem stejného centrálního tělesa. AU je astronomická jednotka vzdálenosti; 1 AU ≈ 1,496 · 10¹¹ m.
D. Odkud se vzorec vzal
Kepler určil vztah z pozorování. Pro téměř kruhové dráhy jej lze intuitivně spojit s gravitací a pohybem po kružnici, ale eliptický důkaz zde neprovádíme. Při srovnání se Zemí (T₁ = 1 rok, a₁ = 1 AU) vyjde číselně T² = a³, pokud T dosazujeme v rocích a a v AU.
E. Vyřešený příklad
Jak dlouho trvá oběh při a = 4 AU kolem Slunce?
Země: T₁ = 1 rok, a₁ = 1 AU; nová dráha a = 4 AU.
Použijeme T/T₁ = (a/a₁)3/2.
(T/1 rok)² = (4 AU/1 AU)³ = 64, tedy T/1 rok = √64.
T = 1 rok · √64.
T = 8 let.
Oběžná doba je 8 let. Pro a = 4 AU je rok osmkrát delší než zemský.
F. Časté chyby
T² = a³ lze číselně použít jen s roky a AU a jen pro oběh kolem Slunce; obecně ponech poměrový tvar.
Vodorovný vrhx=v₀t; y=h−½gt²; T=√(2h/g); R=v₀T. Vodorovný a svislý pohyb sdílejí čas.
Šikmý vrhx=v₀cosα·t; y=v₀sinα·t−½gt²; T=2v₀sinα/g; H=v₀²sin²α/(2g); R=v₀²sin(2α)/g pro stejnou výšku startu a dopadu.
Elipsac²=a²−b²; e=c/a; rp=a(1−e); ra=a(1+e). Slunce leží v ohnisku.
Keplerovy zákonyStejné plochy za stejné časy: ΔS/Δt stálé. Pro dvě dráhy kolem téhož tělesa: T₁²/a₁³=T₂²/a₂³.
F a Ft jsou síly (N), K intenzita pole (N/kg), m hmotnost (kg), r, a, b, c, h, H a R délky (m nebo u orbit AU), v rychlost (m/s), t a T čas (s nebo u orbit roky), α úhel (°), e bezrozměrná excentricita.
Jak řešit slovní úlohu
Napiš, co hledáš a co znáš; převeď jednotky.
Udělej náčrt, vyznač osy a směr kladných veličin.
Vyber vzorec podle situace a ujasni jeho podmínky.
Vyjádři neznámou ještě před dosazením čísel.
Dosaď čísla i jednotky; počítej a zaokrouhli až na konci.
Výsledek ověř jednotkou, znaménkem a rozumnou velikostí. U odmocnin proveď zkoušku v původní rovnici.
Matematické chyby, které se vyplatí hlídat
Znaménka a závorky: −(a−b)=−a+b; (−3)²=9, ale −3²=−9. Odmocniny: √(a²)=|a|; pod odmocninou nesmí být záporné číslo v reálných číslech. Mocniny: (2m)²=4m². Jednotky: 1 km=1 000 m; 1 km/h=1/3,6 m/s; 1 m/s=3,6 km/h. Sčítat smíme jen stejné jednotky.
Samostatná učebnice pro místní použití. Všechny obrázky jsou vložené přímo jako SVG a rozbalovací řešení fungují bez připojení k internetu.